Socha Sv. Donáta, Vykáň

Barokní pískovcová socha od neznámého regionálného umělce, vysvěcená 11. srpna 1765.

Praktické informace

Sochu najdete na příjemném místě pod stromy.

Historie místa

Poutní trasa s příběhem

O kousek dál si přečtete příběh, který patří k tomuto zastavení. Celek najdete v brožuře, stáhnout si ji můžete zdarma kliknutím na tlačítko.

Poutní příběh

Fotogalerie

Vykáň

„Tahle socha zobrazuje svatého Donáta, patrona proti krupobití a škodlivé bouřce,“ ukázal Cherubínek důstojně. „Jeho jméno je odvozeno od latinského donatus, darovaný. Je spíš uctíván v Německu nebo Lucembursku, ale tady jeho sochu nechala postavit kněžna Marie Terezie Savojská, jejíž to byl oblíbený patron. Různí svatí dohlíželi na různé věci. Florián třeba chránil před požárem, Barbora ochraňovala horníky, Antonín pomáhal najít ztracené věci. Úkol svatého Donáta byl velmi důležitý. Jak bych to jen pořádně vysvětlil…“

Náhle kdesi v dálce hrozivě zahřmělo. Pak znovu, o něco blíž.
„Co to…?“ vyjekl polekaně Cherubínek.
„Chá chá, chtěl jsi ilustrační příklad, tak ti jeden vezu!“ zahalekal Čertík, který se hnal blíž, pohodlně usazený na těžkém bouřkovém mraku, v němž se křižovaly blesky. „Dneska už mají všude bleskosvody, tak to nebude taková hitparáda jako kdysi, ale přesto! Spousta lidí se dodnes bouřky bojí! A co ty, hrdino?“

„Klid, neměj strach,“ promluvil najednou vedle andílka vlídný hluboký hlas. „Nedovolím, aby se někomu něco stalo.“ Socha byla najednou živá a svatý Donát se usmál na všechny přítomné. Pak vztáhl ruce a vzápětí se zvedl vítr.
„Všechno zkazíš!“ zavrčel ďáblík a rychle seskočil na zem, než byl bouřkový mrak odvanut za obzor.

„Úder blesku mohl vyvolat požár, který často měl pro pole nebo dům hrozné následky. Neexistovaly bleskosvody, hasiči ani pojištění. Lidem hrozilo, že přijdou o všechno. Velmi podobně kroupy, pokud potloukly obilí, mohly ve vesnici způsobit hladomor,“ vyložil vážně svatý Donát a načuřeného ďáblíka si nevšímal. „Obilí se sklízelo srpy, byla to těžká práce. Kosou by to bylo rychlejší, ale také by se vytřáslo zrní z klasů, sklidilo by se méně. Schválně, jestli poznáte podle obrázků různé plodiny – a jestli uhodnete, od kdy se v Čechách pěstovaly brambory?“

 

 

Fotogalerie

Socha sv. Donáta

Barokní pískovcová socha od neznámého regionálného umělce, vysvěcená 11. srpna 1765. Vznikla na základě nařízení majitelky panství Marie Terezie Savojské, které vydala dne 27. června 1764 ve Vídni. V nařízení uložila, aby na každém jejím panství byla na příhodném místě v polích postavena socha sv. Donáta, patrona proti krupobití a škodlivé bouřce. Podobně vznikly i sochy sv. Donáta na místě zaniklé obce Křimín a u obce Svatbín (dnes ve skanzenu v Kouřimi).

Socha je umístěna na hranolovém podstavci, skládajícím se ze soklu, dříku a římsové hlavice. Na čelní straně jsou erby Lichtensteinsko-Savojského rodu (dvojznak) a datum 1765. Sv. Donát je znázorněn v kontrapostu s nakročenou levou nohou. Levá ruka je pozdvižena v rozmáchlém gestu, v pravé ruce svírá knihu a palmovou ratolest. Světec, jehož tvář expresivních rysů je rámovaná vlnitými vlasy a vousem, je oděn v biskupský šat s mitrou na hlavě.

Kde místo najdete

Zajímavosti

V oblasti bývalého Škvoreckého panství je ale možné najít sochy svatého Donáta, který je u nás připomínán spíše ojediněle. Tento italský patron zemědělců chránil i místní úrodu. Proč se svatý Donát objevil právě na Kolínsku nám v reportáži vysvětlí kronikář a historik, Jan Psota.

I když si při spojení následujících křestních jmen okamžitě vybavíme slavnou císařovnu, majitelka zdejších panství, vévodkyně Marie Terezie Savojská, kněžna z Lichtenštejna, byla pro zdejší obyvatele v některých otázkách mnohem důležitější. Tato česká šlechtična totiž obnovovala školy, zřizovala chudobince, a coby velmi zbožná žena také stavěla fary.

Pro ochranu zemědělců rozmisťovala na polích různé sochy světců a patronů. Mezi řadou dalších vévodil sv. Jan Nepomucký a především u nás málo známý italský světec sv. Donát. Sochy svatého Donáta nechala na svém panství rozmístit celkem čtyři. U obce Škvorec, u Vykáně, v Kolovratech a u obce Brník. Sochy stály vždy na křižovatkách polních cest, aby byly dobře přístupné.