Kostel sv. Bartoloměje, Bylany
Do pozdně barokní podoby byl kostel radikálně přestavěn v letech 1769–70, přičemž bylo rovněž nahrazeno původní bedněné patro věže zděnou konstrukcí se zvonovou stolicí a současným krovem.
Praktické informace
V kostele aktuálně probíhají opravy.
Historie místa
Poutní trasa s příběhem
O kousek dál si přečtete příběh, který patří k tomuto zastavení. Celek najdete v brožuře, stáhnout si ji můžete zdarma kliknutím na tlačítko.
Poutní příběh
Fotogalerie
Bylany
„Tady v Bylanech je kostel sv. Bartoloměje. Máme tu zachovaný zvon jménem Jan, který pochází ze 17. století, je vysoký 57 cm a zdobí jej nápis Tento zwon jest odlit ke czti a chwale swateho mileho Jana. Taky tu jsou překrásné varhany,“ zatleskal Cherubínek nadšeně. „Doufám, že je poznáte!“
„Ale ty nejsou barokní! Jsou až z 19. století,“ upozornil ho Čertík pohotově. Už se nenamáhal odnikud vyskakovat a s neochvějnou samozřejmostí se táhl andílkovi po boku. „V oblasti jsou jedinými dochovanými barokními varhanami ty v kostele sv. Havla ve Štolmíři. Ale ty jsou v havarijním stavu jako celý kostel, ha!“
„To nevadí! Varhany se řadí mezi vícehlasé dechové nástroje, abys věděl. Byly považovány za ‚královský nástroj‘ a pořádaly se na ně velkolepé koncerty. Vůbec barokní hudba byla zpěvná, líbivá, emocionálně působivá. Mezi nejslavnější skladatele patřili Jean‑Baptiste Lully, Georg Friedrich Händel, Antonio Vivaldi a Johann Sebastian Bach.“
„Samí cizinci,“ ohrnul rohatý nos.
„Češi taky uměli skládat hudbu!“ ohradil se Cherubínek. „A na vysoké úrovni! Třeba Jan Dismas Zelenka, Šimon Brixi nebo Adam Michna z Otradovic. A ten poslední složil píseň Chtíc, aby spal, kterou dodnes zpíváme o Vánocích!“
„Dooooobře, uznávám,“ přikývl Čertík.
„V barokní hudbě se rozvíjely různé formy. Třeba figurální hudba neboli musica figuralis – vícehlasá hudba za doprovodu nástrojů. Čím složitější a náročnější na provedení byla, tím víc bylo jasné, že kostel je na výši a může si takové představení dovolit. Oblíbené byly také nešpory, které patřily do večerních bohoslužeb a zahrnovaly mnohohlasou sborovou recitaci.“
„Zkrátka,“ shrnul rohatý, „spousta muziky… za spoustu peněz. Typické načančané baroko.“
Na vedlejší stránce jsou nakresleny tři různé hudební nástroje. Poznáte je všechny? A víte který na kůr kostela patří?
Fotogalerie
Kostel sv. Bartoloměje
Původně gotický kostel z doby kolem roku 1300, v písemných pramenech je poprvé zmiňován v roce 1364. Z roku 1671 se dochoval popis (NA Praha, kn. B 41/3) kostela od tehdejšího děkana Alexandra Sperata, který se zmiňuje o tom, že stavba je zanedbaná, skrz opadanou omítku je vidět kamenné zdivo a celý kostel i věž jsou kryty šindelem. Hlavní vchod byl v té době ze severní strany, krytý cihlovou předsíní (dnes zaniklou). Stěny byly prolomeny pouze pěticí oken, klenutý byl pouze presbytář, loď byla kryta prkenným stropem. V kostele byly tehdy dva oltáře, hlavní oltář v presbytáři byl vyzdoben obrazy dvou cherubínů, držících kalich, Panny Marie, sv. Mikuláše, sv. Bartoloměje a sv. Martina. Při kostele v té době působil i literátský sbor, který doprovázel každou mši svatou hudbou a zpěvem z kůru. Přestavby se kostel dočkal po roce 1714, kdy byl upraven nákladem Kateřiny Zuzany Šofmanové z Ješetic. Do pozdně barokní podoby pak byl radikálně přestavěn v letech 1769–70, přičemž bylo rovněž nahrazeno původní bedněné patro věže zděnou konstrukcí se zvonovou stolicí a současným krovem. V roce 1771 byla rozebrána a znovu sklenuta klenba v presbytáři. Z původní gotické stavby se mimo zdiva pod barokními omítkami (v severní stěně je i zazděný původní raně gotický vstupní portál s lomeným záklenkem) nic nedochovalo. Do současné podoby byl kostel upraven v roce 1904, při obnově fasád v roce 1983 byly bohužel z oken odstraněny ozdobné šambrány. V letech 2017–20 se uskutečnila vleklá rekonstrukce krovu a střechy věže kostela.
Jednolodní obdélný kostel s masivní hranolovou věží nad pravoúhlým presbytářem“[25] a „sakristií v jeho ose. Věž je kryta bání. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, západní průčelí je ukončeno volutovým štítem s přesným datováním přestavby (1769). Ve vnější jižní stěně jsou od roku 1889 zazděny tři poškozené náhrobníky, původně umístěné v podlaze kostela (zleva):
- náhrobník Kateřiny Elišky († 24. 11. 1613) a Marie († 14. 12. 1613) Trojanových z Bylan a Rossfeldu z červeného nučického pískovce, v dolní polovině jsou zbytky reliéfního erbu Trojanů z Bylan (na štítu tři kopečky a běžící kůň) a v horní velmi špatně čitelný devítiřádkový nápis: LETA 1613 W PODZYM VSNULY W PANU PANNY DCERY VROZENEHO PANA SAMUELE TROJANA BILANA Z ROSFELDU TOTIŽTO KATERŽINA ELISSKA W NEDIELY PRZED SWATAU KATERŽINAU A MARIA V SOBOTU PO SWATAU LUCZYGY A TUTO GSAU POCHOWANY,
- náhrobník Alžběty Talackové z Bylan a Rossfeldu († cca 1675) z červeného nučického pískovce, v dolní polovině jsou zbytky reliéfního erbu Trojanů z Bylan, v horní části je nápisové pole se zbytky českého nápisu: [—] J[—] W 19[—]WJM ZJE WYKUPJTEL MUG ZJW GEST A ZJE W POSLEDNIJ DEN Z ZEMJE W [—] A [—] J [—]ZEN BUDU [—]ZIJ[—]AW[—] SE [—] A WZRZYM BOHA SWEHO,
- náhrobník Jiříka Chlumčanského z Přestavlk (1626).
Vnitřek kostela je sklenut valeně se stýkajícími se lunetami, kruchta na jednom oblouku je podklenuta rovněž valeně se stýkajícími se lunetami, presbytář je sklenut křížovou klenbou bez žeber.
Z průměrného zařízení vyniká kazatelna* z 2. poloviny 18. století s medailony sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského a barokní obrazy křížové cesty. Původní vrcholně barokní tabernákl** hlavního oltáře z roku 1699 s aliančními erby Jana Kryštofa Šofmana z Hamerlesu a jeho ženy Kateřiny Zuzany Šofmanové z Ješetic byl v roce 1770 přenesen do kostela ve Skramníkách a dnes je ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně. Současný hlavní oltář je z roku 1904 od bratří Bušků ze Sychrova, do kterého byl vložen obraz sv. Bartoloměje od Adolfa Liebschera z roku 1879 ze staršího oltáře. Na kruchtě jsou varhyny z roku 1879 od Karla Schiffnera, přestavěné v roce 1904 varhanářskou firmou Rejna-Černý. V dubové stolici ve věži je zavěšen zvon “Jan Nepomuk” z roku 1673 od Bedřicha Michaela Schönfelda z Prahy (vysoký 57 cm, průměr 76 cm) s hladkou šestiramenou korunu, pod kterou je rostlinný ornament a latinsko-německý nápis o zvonaři a době vzniku: SOLI DEO GLORIA DVRS FEIR BIN ICH GEFLOSSEN FRIDRICH MICHAEL SCHONFELT IN DER ALT STAT PRAG HAT MICH GEGOSSEN ANNO 1673. Na plášti je DÁLE reliéfní krucifix a postava sv. Jana doplněná českým nápisem: TENTO ZWON GEST ODLIT KE CZTI HCKWALE SWATECHO MILECHO GANA.
Hřbitov obklopuje památkově chráněná ohradní zeď s pilířovou bránou a márnicí na severní straně. Ve východní části hřbitova se těsně k ohradní zdi přimyká kostel sv. Bartoloměje. Na hřbitově se dochovala celá řada zajímavých náhrobků.
Kde místo najdete
O Trojanovském pokladu
Dle místního vyprávění je na území ukryt poklad Trojanů z Bylan a Rossfeldu, kteří zmizeli z dějin, aniž by se vyjasnil osud rodového majetku, který museli za několik generací nashromáždit.
Tradice kladla místo pokladu především na zahradu krčmy, která patřila Trojanům z Bylan. Tato tradice byla živá i v roce 1800, kdy se v zápisu o prodeji zmiňuje předběžný nárok na případně objevené „podzemní bohatství“.
Dalším místem úkrytu pokladu měl být Votloučkovský mlýn, ke kterému se váže příhoda z roku 1814 (zaznamenaná v knize J. Miškovského z roku 1907: O pokladech pánů Smiřických). Do Bylan přijeli dopoledne na květnou kočárem dva páni ze směru od Klučova. Mlynář s rodinou byl na mši, doma byl pouze pacholek. Šli společně do šalandy (místnost, kde se v době odpočinku schází mlynářská nebo pivovarská chasa), tam měřili, klepali a ve stěně nalezli knihu, s níž odjeli.
K pokladu se také váže pověst o lakomém bylanském občanovi. Ten věřil pověře, že kde se objevují bludná světýlka, tam jsou ukryté poklady. Jednou v noci se s motykou vydal za šera k rybníku, sedl si v rákosí a čekal na bludičky. Když jich pak viděl několik tančit nad hladinou rybníka, umínil si, že se za tou největší vydá, neboť určitě ukazuje místo ukrytí Trojanovského pokladu. Jakmile vykročil, propadl se do bahna a nakonec v rybníku utonul.